Historie chodského psa sahá do 13. století, kdy na Šumavě v okolí Domažlic, střežili pohraničí od nepaměti Chodové. Jejich psi, kteří je vždy věrně doprovázeli museli být tvrdí, houževnatí a vysoce odolní. Tito psi byli rovněž využívání i k pastevectví.
O chodském psu psal Jindřich Šimon Baar ve svých vzpomínkách na slavnou historii svého rodného Chodska. Velmi autenticky psal, že toto velmi typově vyrovnané a houževnaté plemeno bylo údajně nejvíce rozšířeno v okolí vesnice Klenčí, což se pokládá za poslední dochovanou informaci. Chodského psa můžeme najít i v knize „Psohlavci“ od Aloise Jiráska, kterou ilustroval Mikoláš Aleš
Po válce toto historicky doložené plemeno upadlo téměř v zapomnění, stejně tak jako mnohá další plemena. Pouze několik nadšenců se pokusilo sestavit okolo roku 1948 návrh k uznání chodského psa u Mezinárodní kynologické federace – FCI. Bohužel nebyli jednotní v názorech ohledně některých základních standardních znaků a tak se oficiální mezinárodní uznání neuskutečnilo.
Na možnost znovuvytvoření chodského psa přivedl ing. Jana Findejse pan doc.ing. dr. Vilém Kurz (známý odborník v kynologii), který mu zaslal fotografie několika plemen, která by si zasloužila a měla reálnou šanci na svou regeneraci. Z těchto obrázků ing. Janu Findejsovi nejvíce učarovalo právě ovčácké plemeno – současný Chodský pes. Ihned podnikl první kroky, které měly vést k regeneraci chodského psa.
V roce 1984 byly v kynologickém tisku uveřejněny obrázky tohoto ovčáckého plemene s výzvou pro eventuelní majitele tohoto dochovaného ovčáckého plemene. Odezvou byl zájem několika čtenářů a kontaktovali se dva majitelé z Prostějovska s vědomím, že Chodského psa mají. Bohužel odezva čtenářů z oblastí Šumavy nebyla. Započala první fáze regenerace, kdy s ing. Findejsem úzce spolupracovala ing. T. Schmidtová. Následovalo odborné posouzení prvního páru, srovnávání s dochovanou dokumentací, písemnými materiály a dobovými kresbami. Základem pro znovuvytvoření starého, zcela jasně historicky doloženého, plemene byla fena Bessy, pes Dixi a o něco později objevený pes Blesk. Plemennou knihou ČSCH byla registrována první chovatelská stanice chodských psů „na Barance“ pana Ladislava Hykla. Hlavním cílem regenerace plemene bylo odchovávat zdravé, velmi odolné a nenáročné psy, vysoce temperamentní s chutí do práce, výborné hlídače a společníky za každé situace a pro všechny kategorie zájemců.
V roce 1985 byl narozen první vrh (spojení Dixi a Bessy) v počtu 6 štěňat a následně v roce 1986 vrh druhý (spojení Blesk a Bessy) rovněž 6 štěňat. Za zmínku stojí, že v roce 1987 se představili poprvé chodští psi v Brně a následně v Rychnově nad Kněžnou. Skupina šesti chodských psů se v Brně setkala s velkým zájmem kynologické veřejnosti.
Následně od roku 1987 do roku 1992 bylo odchováno 35 vrhů. Po 5-ti letech od prvního vrhu chodského psa se použili postupně do chovu další regeneráty pro oživení krve, kteří odpovídali svým typem a vlastnostmi požadovanému záměru tvorby plemene. Šlo nejprve o „zkušební“ vrhy a po zhodnocení jejich odchovů byli dle výsledků dále využíváni. Byly do dvě feny Dina a Brita a 3 psi Brix (zakl. III linie), Alex (IV. linie) a Harry (V. linie). V letech 1993-95 došlo k rychlému a výraznému zlepšení sjednocení typu chodského psa i ustálení kohoutkových výšek a to zejména díky přispění plemeníka Birri Chodský pes , který prokázal silnou „dědivou“ sílu. S fenami různého krevního vedení i kvalit předával štěňatům perfektní typ, ideální výšku, dobrý pigment a bohaté osrstění. Jeho plemenná hodnota však není samozřejmě náhodná, poněvadž byl pokračovatelem svého perfektního otce Asana na Bylinkách a neméně kvalitního děda Bena na Barance. A tím se snad podařilo chodského psa „zachránit“
Velkou odměnou všem chovatelům za jejich neúnavnou práci při chovu „choďáků“ bylo, že dne 29.4.2019 bylo toto plemeno mezinárodně uznáno. Sice prozatím na 10 let, ale určitě chovatelé neusnou na vavřínech a udělají vše pro to, aby plemeno Chodský pes bylo uznáno napořád. Pan ing. Findejs by měl určitě nesmírnou radost, že se jeho sen podařilo uskutečnit.
V L A S T N O S T I P L E M E N E .
CELKOVÁ CHARAKTERISTIKA
Středné velký pes ovčáckého typu s obdélníkovým rámcem těla. Má dlouhou srst s bohatou podsadou, která ho činí otužilým a odolným vůči povětrnostním vlivům. Je přítulný ke členům rodiny, zejména k dětem.Vůči cizím osobám je zdrženlivý, avšak při ohrožení svých blízkých nebo jejich majetku umí být ostrý a útočný. Je výborným hlídacím, ochranným a doprovodným psem.
CHOVÁNÍ A POVAHA
Temperamentní pes rychlých, ne však překotných a agresivních reakcí. Lehce učenlivý, pozorný, dobře ovladatelný, poddajný. Je skromný, nenáročný a houževnatý. Jeho přítulnost k malým dětem je obdivuhodná a činí z něho příjemného společníka rodiny. Je nebojácný, pevných nervů a mimořádně ostražitý. Má výborné čichové schopnosti.
VÝŠKA A HMOTNOST
Výška
Výška v kohoutku musí být: 52 až 55 cm u psa, 49 až 52 cm u feny.
Toleruje se maximální možná odchylka + – 2 cm.
Hmotnost
Optimální hmotnost – rozmezí 18-25 kg
zdroj: Klub přátel chodského psa